Meziválečná léta ve Švýcarsku

Politické změny

Lidová iniciativa v roce 1918 zavedla systém poměrného zastoupení. V důsledku toho ztratila Svobodná demokratická strana (FDP) ve volbách v roce 1919 téměř polovinu svých parlamentních křesel.


Hlavními příjemci byly Sociálně demokratická strana a Strana farmářů, obchodníků a nezávislých (BGB). Navzdory úspěchu sociálních demokratů bylo brzy jasné, že takzvaný buržoazní blok (FDP, konzervativci a BGB) bude i nadále dominovat v švýcarské politice.
Sociálně demokratická strana mohla využít systém referend a iniciativ k hájení zájmů dělníků, a postupně se vyvinula do strany reformy spíše než konfrontace.


Její pokus v roce 1929 získat křeslo ve Federální radě selhal kvůli odporu konzervativců.

Meziválečná ekonomika

V letech 1921 do 1929 se průmyslová výroba v USA zdvojnásobila díky masové výrobě zboží se zavedením dopravního pásu. Tato prosperita se odrážela v zábavním průmyslu ("Roaring Twenties"). 29. října 1929 ("Černý pátek") praskla bublina a akciový trh v New Yorku se zhroutil až o 90 %. Následovala ekonomická krize a v USA vzrostl počet nezaměstnaných na 15 milionů. Kvůli stažení amerických kreditů se mezinárodní platební systém v Evropě zhroutil spolu s obchodem.
Ve Švýcarsku bylo těžce zasaženo zejména zemědělství (s poklesem cen mléka od roku 1929 do roku 1935 o 22 %, u jatečného skotu dokonce o 38 %). Těžce postižena byla také exportně orientovaná odvětví (s poklesem exportu v hodinářském a strojírenském průmyslu o 59 % a v hedvábném průmyslu o 84 %). Do začátku roku 1936 nezaměstnanost vzrostla na 124 008 uchazečů o zaměstnání. Ti, kteří byli stále zaměstnáni, museli přijmout snížení platů až o 10 %. Ve srovnání s USA nebo Německem však byly tyto efekty stále únosné.


Celkový ekonomický trend, kdy klesala zaměstnanost v zemědělství a stagnoval průmysl, byl odklon od výrobních sektorů do služeb.

Zahraniční politika v meziválečném období

Aby se předešlo dalšímu globálnímu konfliktu, založilo mezinárodní společenství Ligu národů v roce 1920 se sídlem v Ženevě. V referendu se těsná většina švýcarských občanů vyslovila pro vstup do Ligy.


V meziválečném období se dvě ideologická hnutí – komunismus a fašismus – pokusily získat co největší vliv. Švýcarská vláda a většina obyvatel považovali komunismus za horší než fašismus.


Švýcarská zahraniční politika ve 30. letech měla tendenci ignorovat hrozbu, kterou představovaly fašistické mocnosti. Nedokázala tak odsoudit italskou invazi do Habeše (Etiopie) v roce 1935 ani uvalit sankce požadované Ligou národů po Hitlerově anexi Rakouska v roce 1938. Zároveň odmítla uznat komunistický SSSR.

Švýcarsko a fašismus

První fašistická vláda se v Itálii dostala k moci v roce 1922. Stejně jako většina evropských zemí se ve švýcarských kantonech ve 30. letech objevily pravicové „fronty“. Jejich podpora pocházela ze střední třídy samostatně výdělečně činných a od farmářů a jejich vůdci byli často mladí intelektuálové.
Ideologie front byla založena na následujících bodech:


Autokracie Frontisté preferovali autokratickou vládu, která by zrušila parlamentní demokracii.


Korporativismus Kapitalismus by měl být nahrazen korporativismem. Zaměstnavatelé a zaměstnanci by měli v korporacích spolupracovat a řešit tak své konflikty.


Nacionalismus Frontisté byli vysoce nacionalističtí a odmítali vše, co bylo „mezinárodní“ (jako je komunismus, svobodné zednářství, pacifismus, judaismus atd.).
Zpočátku některé konzervativní strany považovaly frontisty za spojence v boji proti socialismu. Frontisté však nikdy nemohli počítat s širokou podporou mezi obyvatelstvem, protože si svou těžkopádnou taktikou odcizovali mnoho lidí.
Iniciativa frontistů, kteří chtěli v roce 1935 prosadit svůj politický program ústavním dodatkem, odmítlo více než 70 % voličů.


Do vypuknutí války se zformovalo několik názorových proudů. Někteří sympatizovali s novým nacistickým řádem a tito se rozdělili do dvou táborů: Někteří se chtěli připojit k Německé říši, zatímco jiní inklinovali spíše ke spolupráci s vítězným Německem v případě potřeby.
Další skupiny podporovaly odpor proti totalitním režimům a obranu demokratických práv.

Související odkazy

Více o švýcarské historii