Pod římským vlivem

Předřímské období

Helvetové, od kterých je odvozen latinský název Švýcarska, byli keltským kmenem a poprvé byli zmíněni na konci 2. století před naším letopočtem. V 1. století př. n. l. osídlili to, co je nyní známé jako Švýcarský středozemí a také dnešní jihozápadní Německo. Východní části dnešního Švýcarska obývali Réťané. Existují teorie o tom, že Réťané pocházeli z Etrusků.

Římané ve Švýcarsku

Na počátku 3. století před naším letopočtem a po porážce Hannibala dobyli Římané oblast dnešního jižního Ticina. Asi o 75 let později dobyli Římané také údolí Rhony (včetně Ženevy), aby ovládli cestu z Itálie do Španělska.
V roce 58 př. n. l. zabránil Julius Caesar Helvetům opustit švýcarskou náhorní plošinu, když se migrací na jih Francie chtěli vyhnout germánskému náhlému vpádu ze západu. Zastavil je Julius Caesar v Bibracte (Montmort poblíž dnešního Autunu, Burgundsko, F). Poslal Helvety zpět a usadil je jako „nárazníkový lid“ pod kontrolou římské armády. Po Caesarově smrti zvýšili Římané, nyní za císaře Augusta, svůj vliv na švýcarské území. Réťané se dostali pod římskou nadvládu v roce 15 př.n.l.
Nicméně pokus Římanů proniknout hlouběji na sever – do dnešního Německa - nepodařilo se. Až do 5. století našeho letopočtu tvořil Rýn severní hranici Římské říše.
„Helvetové jsou kvůli své geografické poloze obklíčeni ze všech stran. To je omezuje ve vedení války se svými sousedy, což je velmi bolestivá situace pro muže, kteří mají vášeň pro válčení. Nepovažují rozsah svého území za dostatečný ani pro svůj počet, ani pro svou vojenskou zdatnost, ani pro svou pověst odvahy." Gaius Julius Caesar (100-44 př. n. l.) Galské války, kniha 1

Život pod římskou nadvládou

Když bylo Švýcarsko pod římskou nadvládou, nebylo jedinou politickou entitou. Oblast byla rozdělena do pěti římských provincií. Římská nadvláda nebyla utlačující. Když byla dobyta nová provincie, místní úřady si zachovaly své funkce a postavení a obyvatelstvo bylo postupně romanizováno. Ačkoli úředním jazykem byla latina, lidová řeč zůstala keltským dialektem.
Římané budovali města jako správní centra, kde také zřizovali školy, ve kterých byla latina vyučovacím jazykem. Teprve když se dopad tohoto vzdělání rozšířil na venkov, latina postupně nahradila keltštinu.
Oblast, která je nyní Švýcarskem, byla důležitou tranzitní trasou za Římanů, kteří upravovali a udržovali silnice přes několik průsmyků. Města byla postavena podél hlavních dopravních tahů. Tři nejdůležitější z nich byly Aventicum (Avenches, kde se křížily dvě hlavní obchodní cesty), Augusta Raurica ( Augst, na Rýnu poblíž Basileje) a Colonia Julia Equestris (Nyon, u Ženevského jezera).
Octodurum ( Martigny) se stalo důležitým správním centrem, zatímco Genava (Ženeva) získala velký význam jako tranzitní bod pro zboží převážené z vody na silnici.


V roce 260 našeho letopočtu zažilo Římské Švýcarsko hospodářský a kulturní rozmach. Akulturace mezi keltskou tradicí a novými středomořskými vlivy byla bez konfliktů. Urbanizace a výstavba četných cest vedly k tomu, že převládaly nové myšlenky a životní styly, jako je mnoho veřejných lázní, které byly postaveny i v malých vici (vesnicích). Například vicus Lousonna (Lausanne) vděčil za svůj význam nikoli své politické hodnosti, ale výhradně ekonomické prosperitě. Další vykopané vici byly Aquae Helveticae (Baden AG) a Lenzburg, Bern-Enge poloostrov, Turicum (Curych) a Vitudurum (Winterthur). Vici známé pod jménem jsou Viviscus (Vevey), Uromagus (Oron-la-Ville), Pennelocus (Villeneuve) a Tasgetium (Eschenz).
V pozdní antice se Švýcarsko opět stalo pohraniční oblastí. Reorganizace římských provincií císařem Diokleciánem ve 3. století vedla k tomu, že severní Švýcarsko bylo přiděleno nové provincii Maxima Sequanorum a podél Rýna (hranice Dunaj-Iller-Rýn) byl zřízen těsný řetězec opevněných měst, pevností a strážních věží. Po invazi Gótů do Západořímské říše byly všechny římské jednotky v roce 401 staženy z oblastí severně od Alp, aby ochránily Itálii, a tak se vzdaly kontroly nad Švýcarskem.

Související odkazy

Více o švýcarské historii